Když Fernanda vyzpovídá devítiletá fanynka

18. ledna 2014 v 10:49 | Katka |  Fernando Alonso
Pamatujete, jak předloni dělal s Fernandem rozhovor malý kluk? Tentokrát dostala šanci stát se na den novinářem devítiletá Daniela. V celém článku najdete překlad k videu. A pokud si chcete připomenout minulé video, tak stačí kliknout sem.




Kolik je potřeba trénovat, aby když přijedete na okruh, tak můžete říct: "Splním svůj úkol?"
Fernando Alonso (FA): "Nejdřív trénujeme na simulátoru, ten se nachází v Itálii a podobá se na velkou hru PlayStation. S jeho pomocí se připravujeme na práci na trati, na závody a na vše ostatní, čím je potřeba se zabývat. V den velké ceny na autodromu už musíme být připraveni ke startu a já si musím vybavit ve své hlavě všechny informace. Podobá se to na zkoušku."
Co jste cítil, když jste jako první viděl šachovnicovou vlajku ve Velké ceně Španělska?
FA: "Je skvělé zvítězit v domácím závodě, kde je na tribuně Tvá rodina. To byla moje nejlepší chvíle sezony!"
Na koho myslíte, když jste na pódiu?
FA: "V různých závodech Tě ovládají různé emoce. Vystoupit na pódium je také vždy jiné. Někdy jsi vděčný svému týmu a chceš to oslavit hned na místě se všemi, kteří Ti pomohli k vítězství. Někdy přemýšlíš o rodině, o nejbližších přátelích, nejvíc o těch, kteří jsou přítomní na závodě a když hrají Tvou hymnu, tak je hledáš mezi diváky pod pódiem."
Když prohrajete, chce se Vám plakat? Nebo jste naštvaný?
FA: "Vždy Tě to štve, když se Ti něco nepodaří. Ne, nepláču, tak daleko to nezajde, ale když se nic nedaří, nebo nedojedeš do cíle a zbytek závodu vidíš z boxu na televizi, tak prožíváš smutek a cítíš se nepříjemně."
Co znamená samurajské tetování na Vašich zádech?
FA: "Když se necháš tetovat, chceš, aby tetování řeklo ostatním něco o Tobě. V mém případě je to připomínka toho, že musíš vždy bojovat, úspěch nepřichází nikdy sám od sebe, musíš tvrdě pracovat a ke všemu přistupovat metodicky. Je to také připomínka na jednu chvíli v mém životě. Samuraj, když zvítězí, poklekne na jedno koleno, a i když je vítěz, hledí nahoru."
Proč se piloti po závodech váží?
FA: "To je pravidlo. Váha jezdce a vozu nesmí být menší, než stanoví pravidla, aby lehčí piloti neměli výhodu. Po závodě se postaví na váhu piloti a jdou na pódium, pak poskytnou rozhovor. Mezitím jdou na váhu monoposty a vše musí být podle norem."
A jestli někdo mezitím sní sendvič?
FA: (smích) "Existuje tolerance, ale váha musí sedět. Když náhodou něco málo vypijeme, nebo sníme, na váze to není tak vidět."
Kdo z Vašich týmových kolegů byl nejlepší?
FA: "Nemůžu jmenovat jenom jednoho. S někým jsem měl lepší vztah, s někým horší. To je jako ve školní třídě, kde jsou všichni Tvoji spolužáci a s někým vycházíš lépe. Ale ke všem se musíš chovat slušně."
Kdy jste se rozhodl stát závodním jezdcem?
FA: "Nebylo to jedno rozhodnutí, vše se vyvíjelo postupně. Začal jsem se zajímat o motokáry ještě v mém dětství, pak jsem soutěžil v mládežnických formulích. Postupně jsem stoupal výš a dosahoval jsem dobré výsledky. Když jsem se dostal do Formule 1, to jsem už věděl že chci svázat svůj život s autosportem. Když mi bylo 17 let, nevěděl jsem přesně, čím chci být - jezdcem, právníkem, nebo instalatérem."
Vyhrajete letošní šampionát?
FA: "A jsou tady nepříjemné dotazy! (Smích) Doufám, že ano, i když ve sportu se namjí dávat sliby. Těžko říct ještě před začátkem sezony, zda zvítězím, nebo ne. Uvidíme, jak se všechno bude vyvíjet, já mám ale bojovou náladu a hodně nadějí."
Máte nějaký cíl, který chcete dosáhnout?
FA: "Nějaký velmi velký cíl nemám, vždy se musíš snažit dosáhnout něco víc. V této sezoně se také budeme snažit dosáhnout ve všem co nejlepší výsledky. Čeká nás těžký rok, ve Formuli 1 se mnohé mění a je potřeba vyvinout maximální úsilí, abychom se vyhnuli chybám."
Kdo je Vaším oblíbeným sportovcem?
FA: "Mám rád hodně sportovců, miluju sport. Sleduju úspěchy velkých sportovců a beru si z nich příklad. Naštěstí máme ve Španělsku takové sportovce, jako je Rafael Nadal, národní týmy ve fotbale, basketbale. Ze zahraničních se mi líbí Usain Bolt, NBA jako celek. Je těžké vybrat jenom jednoho."
Představte si, že se vracíte domů. Je tam spousta novinářů a lidí, kteří chtějí Váš autogram. O čem přemýšlíte v takové chvíli?
FA:
"Doma mi to asi bude vadit, ale na veřejnosti jsem vděčný všem za jejich podporu. Jsem připraven rozdávat autogramy a fotografovat se s fanoušky na letišti, nebo v hotelu. Na to si musíš zvyknout, nakonec Ti to přináší radost a hrdost."
Jezdíte rychle i v normálním autě?
FA: "Ne, v obyčejném autě jezdím jako všichni na letiště, do hotelu, do obchodu… Hlavní je jezdit bezpečně a vyhýbat se problémům. Musí se dodržovat pravidla, brát ohled na jiné lidi a nezapomínat, že na cestě nejsi sám."
Pomohl Vám v závodě někdy šestý smysl?
FA: (Smích) "V každém závodě potřebuješ šestý i sedmý smysl! Někdy se musíš chovat nelogicky a spoléhat se jen na intuici. Takže nějaký skrytý smysl je povinný."
Vytlačil jste někdy jiného jezdce z tratě?
FA: "Ne, nikdy, vždy si na to dávám pozor. V momentech, kdy monopost soupeře vyletí z tratě, musíš zachovat pozornost a pokračovat dál."
Neuposlechl jste někdy týmový příkaz?
FA: "Ne, když dostanu příkaz, musím se podřídit. Jen tým má všechny informace o tom, co se děje na okruhu. Můžu se zeptat, proč musím udělat to nebo ono, abych lépe pochopil příkaz. Ale splnit ho musím vždy."
Chodí na závody Vaši rodiče?
FA: "Na některé. V roce je 19 závodů a oni jsou na dvou nebo třech. Většinou jsou doma, cestování by zabralo hodně času a rodičům se nelíbí létání. Je lépe sledovat závody v televizi. Když přijedou na závody, chtějí být ke mně co nejblíže."
Kde máte Vaše trofeje? Jsou uloženy jednoduše na policích?
FA: "Poháry mám obvykle doma uložené v krabicích. Bylo by obtížné je mít na policích, protože jich mám hodně. V Madridu je teď až do května výstava, jsou tam všechny k vidění. Pak budou vystaveny v mém muzeu v Oviedě."

F1news.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 judith judith | 18. ledna 2014 v 13:57 | Reagovat

moc pěkný ;-)

2 NickyHayden NickyHayden | Web | 18. ledna 2014 v 19:31 | Reagovat

S tím klekáním jsem si nemohla pomoct a říkala jsem si... Aha, připomínka chvíle v životě, samuraj jako vítěz kleká na jedno koleno... Že by Nano tak rád vzpomínal na svojí dehydrataci na stupních vítězů v Malajsii 2006? :-D

3 Didi Didi | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 0:08 | Reagovat

jee, ma meno ako ja, Daniela :-D

rozhovor som si precitala napokon cely, kedze je velmi zaujimavy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama