Když bourá váš hrdina

8. října 2014 v 17:19 | Katka |  Blog
Formule 1 je krásný sport, přináší s sebou řadu emocí. Pocity euforie, když váš oblíbenec povstane na stupních vítězů, pocity zmaru, když skončí v poli poražených. A pak je tu strach, když se stane něco ošklivého a je jedno, zda vašemu oblíbenému pilotovi či někomu jinému. V té chvíli si přejete jen jediné, aby to ten kluk zvládl.

Julesi Bianchimu fandím už hodně dlouho. Fandila jsem mu ještě předtím, než se vůbec dostal do F1. Vždycky na mě působil jako velký sympaťák, milý kluk a taky zatraceně pěkný. O jeho talentu ani nemluvím. Za dobu, co přišly do F1 týmy Caterham a Marussia, tak byl jediný, kdo dokázal zaujmout. Když si vzpomenu na Monako 2012, což byl můj dosud jediný navštívený závod, tak to byl Jules, se kterým jsme se jako jediným fotily se Šárkou dvakrát…

V závodech jsem Julese zase tak moc nesledovala, ale zrovna v neděli to bylo jiné. Poprvé na sebe upozornil, když se ocitl na třetím místě, měla jsem v té chvíli velkou radost - jasně, ostatní zajeli do boxů, ale i tak. Pak se propadl na nějaké 17. místo a následně přišel další sešup. Mám pocit, že snad měl mít problémy s autem - nebo to byl někdo jiný? No a pak přišla ona nehoda.




Když boural Sutil a brzy vyjel SC a medical car, tak jsem byla hrozně zmatená. Říkala jsem si, že Sutil je přeci v pořádku, zase nějak velká nehoda to nebyla, tak co se děje? Pak přišlo hlášení o Julesovi a probliklo tam nějaké stojící auto, o němž jsem si myslela, že je Jules - vůbec vlastně nevím, kdo to byl - to mi tedy jako nehoda nepřišla. Pak jsem na twitteru četla něco o maršálkovi, že by to prý mohlo být kvůli němu. A pak se začalo ukazovat to, že by to opravdu mohl být ten Jules. Nejhorší je, když vůbec netušíte, co se děje. Záběry nejsou a vy jen tušíte, že to asi bude vážné. V F1 jsem něco takového - naštěstí - ještě nezažila. Ty pocity jsou prostě hrozné a zprávy, které pak přicházely, byly ještě horší.

Něco podobného jsem zažila při MotoGP, když ošklivě havaroval Simoncelli. Tenkrát jsem to však všechno viděla v přímém přenosu a je hrozné, když si uvědomíte, že vlastně vidíte živě něčí smrt. Tenkrát Simoncelli upadl a nešťastně ho přejeli jeho soupeři - mezi nimi i jeho kamarád Valentino Rossi. Čekání bylo tenkrát strašlivé a bohužel mělo špatný konec. Simoncelli nedlouho po závodě zemřel. Já tohohle kluka neměla ráda, ale prožívala jsem to hodně. Slibovala jsem, že když to zvládne, budu mu fandit. Když umřel, tak mi bylo tak líto, že jsem mu nefandila, zjišťovala jsem, že to byl tak fajn kluk. Nikdy bych přitom tenkrát nevěřila, že mě to u tak neoblíbeného jezdce tak vezme.

Pamatuju si také na ošklivou nehodu Pepíka Krále v GP2, tenkrát jsem se o něj taky hodně bála. Naštěstí se mu tehdy nic nestalo. Samozřejmě tu byly nehody Kubicy (Kanada), Massy (Maďarsko) a dalších. A když už jsem u Roberta Kubicy, tak velký strach jsem prožívala při jeho nehodě v rally, kde mu hrozila amputace a první zprávy byly opravdu hrozivé. Tenkrát jsem prožívala stejné pocity jako nyní.

Ošklivé to bylo i s Marií de Villotou. Tam jsem měla štěstí, že jsem se o nehodě dozvěděla, až když bylo jasné, že to přežije. Bohužel o několik měsíců později na následky nehody zemřela a od Ayrtona Senny byla první obětí Formule 1.
V mnohém je však Julesova nehoda jiná. Přišlo to nečekaně jako rána z čistého nebe. Myslíme si, že Formule 1 je až příliš bezpečná a zapomínáme, že se opravdu může něco stát. Stále je tam spousta nebezpečí, která na jezdce číhá a která si bohužel uvědomíme, až když se něco stane. Proč to musí vždy dojít tak daleko?

Chtěla bych se z toho všeho nějak vypsat, ale vůbec nenacházím slova, nevím, co psát. Celé mě to zasáhlo strašně moc. Nedokážu na to přestat myslet. V neděli jsem nebyla schopná dělat nic jiného než sledovat twitter a čekat na nějaké informace. V pondělí jsem v práci rovněž každou chvilku kontrolovala twitter.

V poslední době jsou kolem různé bagry, jeřáby… To se přistihnu, že na ně zírám a vhání mi to slzy do očí. A to nemluvím o rudé formuli v obchoďáku, do které si můžou vlézt děti a za pár korun se v ní můžou "svézt". Je pro mě teď prostě těžké myslet na něco jiného, žít normálně a hodit nějakého Julese za hlavu. Je to přeci F1, ti kluci s rizikem počítají, vybrali si to a bla bla bla. Jenže to se tak snadno řekne.

Když někomu fandíte léta, tak si k němu vytvoříte určitý specifický vztah. Trápíte se, když se mu na trati nedaří, co teprve, když se mu něco stane?

Jules je navíc mladý kluk s celým životem před sebou. Je jen o ani ne 10 dní mladší než já a tak je ta představa, že se to stane stejně starému člověku ještě horší. Měl před sebou velkou budoucnost. Teď se vše během okamžiku změnilo. Je jasné, že už ho v F1 neuvidíme, což je ale úplně vedlejší. Diagnóza je hrozivá. Jules se z toho nikdy úplně nedostane. Následky si ponese do konce života, pokud to všechno přežije, což stále není jisté. 30 - 40 % lidí s touto diagnózou zemře a další část zůstane celý život ve vegetativním stavu. I kdyby patřil mezi tu šťastnější část, která nezemře a nezůstane ve vegetativním stavu, následky nejsou o moc lepší.

Jules měl prostě žít dlouhý krásný život. Měl bojovat o titul, zlomit spoustu dívčích srdcí, mít děti a být prostě šťastný. Teď je vše jinak, nikdy nic nebude jako dřív. Jeho nadějí je, že je mladý a silný. Musíme doufat, že se Jules dožije dalšího rána, že bude bojovat a že z této špatné situace dostane maximum. Tak jako s pomalou Marussií dokázal získat první body, což bylo takové malé vítězství, tak snad i nyní bude slavit malé vítězství, když už to velké z toho bohužel nikdy nebude…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 judith judith | 8. října 2014 v 20:11 | Reagovat

Krasny clanek,bohuzel velice smutny obsah :-( jsem o den a o mesic starsi nez jules a samozrejme o mnoho let, zazila jsem ty smrtelne bouracky,ktere v posldnich letech nastesti nejsou,neslo nemit slabost pro francoise ceverta,mladeho krasneho talentovaneho francouze,ktereho mi jules pripominal :-( :-( DRZ SE Julesi!!! Jako katka se taky z toho potrebuju vypsat,julesovi to bohuzel nepomuze.MOC drzim palce!!

2 Michal Michal | 8. října 2014 v 20:39 | Reagovat

Napsala jsi to hezky. Já mám zrovna teď celý týden dovolenou, takže jsem v neděli také mohl být dlouho vzhůru a čekat na informace, a vím že celé pondělí jsem si říkal: Sakra, přece o toho kluka nemůžeme přijít, to by bylo hrozné, a přitom jsem jen tak bezcílně koukal z okna.  Ty pocity jsou hrozné, já si třeba Julese pamatuju z Maďarska, když jsem ho fotil společně s Šárkou, a hrozně mě mrzí že jsem se s ním nevyfotil taky. A pamatuju si jak tam jen tak stál před garáží a já mu doslova koukal do očí.  Už několik pilotů F1 jsem naživo viděl, jenže ti většinou kolem sebe měli ochranku a už měli prostě takový ten statut VIP, ale Jules prostě jen tak přišel mezi obyčejné fanoušky. To nebezpečí asi bude v motoristickém sportu vždy, možná až se vymyslí nějaký materiál který bude ještě víc pevnější než ten současný tak se zase to riziko o něco sníží, ale nikdy asi úplně nezmizí.

3 Katf1 Katf1 | 8. října 2014 v 21:44 | Reagovat

[1]: To muselo být hrozné sledovat, jak ti kluci umírají. Byla to úplně jiná doba. Já doufám, že smrt v F1 nezažiju, Jules to musí zvládnout :-(

[2]: Myslím, že nikdy to úplně bezpečné nebude, asi to bohužel ani nejde. Třeba u motorek, když tě přejedou, tak konec a nepomůže ti nic, jak řekl Lukáš Pešek, nezachrání tě ani brnění. F1 jsou o poznání bezpečnější, ale stejně to není 100% a i kdyby byly uzavřené kokpity, tak by to Julesovi nijak nepomohlo

4 NickyHayden NickyHayden | Web | 9. října 2014 v 0:24 | Reagovat

Na konto uzavřených kokpitů, uzavřené vozy jsou pokládané za ty vůbec nejbezpečnější, a stejně to Simonsenovi bylo k ničemu, protože strom a poškození aorty v důsledku prudkého zastavení... Jinak jsem pak ještě koukala, že u tohohle zranění záleží na tom, jak je vážné. V tom nejvážnějším případě umírá 90% pacientů, pak se ty procenta samozřejmě postupně snižují. Na trochu optimističtější notu, v těch nejméně závažných případech jsou i minimální následky (lehké problémy s pamětí, únava), takže já se teď v přáních zaměřuju na tohle - když už Jules nemůže závodit a vyhrávat, ať má aspoň možnost mít rodinu a spokojený osobní život.

5 Lilli Lilli | Web | 9. října 2014 v 14:06 | Reagovat

[4]: Ja sa pridám taktiež na trochu pozitívnejšiu nôtu, čítala som názor nejakého špecialistu na neurológiu, ktorý sa vyjadril, že Jules je výnimočný prípad tým, že je ako športovec v 100% kondícii a on to vidí tak, že by si mali dať lekári a aj Jules pri liečbe cieľ, že sa vráti do F1. Podľa tohto lekára je dokonca i to možné.

Ale musím povedať,Katka, že si to napísala veľmi výstižne, presne tak, ani ja neviem myslieť na nič iné a predstavujem si, o čo všetko prišiel a aký život ho asi čaká. :-(

6 Raikkonenka Raikkonenka | Web | 11. října 2014 v 11:31 | Reagovat

Při čtení tvého článku, mi ukáplo pár slz...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama